Blíží se vánoce a tak je dobré si připomenout, že štěňátka (vlastně zvířata vůbec) nejsou vhodným vánočním dárkem. Před jejich pořízením je potřeba si uvědomit spoustu věcí. To roztomilé klubíčko vyroste. A vyroste velmi rychle. Bude mít ostré zoubky a bude je nemilosrdně používat – na vaše ruce, váš obličej a na vybavení vaší domácnosti. Bude doma dělat loužičky a bobky. Někdy se vám pozvrací na koberec. Nebo na gauč. Nebo ve vašem vymydleném autě. Venku na procházkách sežere nějaký blivajs – a pokud bude skutečný „labužník“, dokonce se v něm vyválí od hlavy až po ocas. A pak skočí na vaše čisté oblečení. Bude vyvádět různé neplechy jako každé nevycválané a dospívající mládě. Protože je to pro ně přirozené a je to tak v pořádku.

Pořídit si psa je v první řadě starost. Kromě vaší pozornosti a lásky bude potřebovat několikrát denně venčit a chodit na procházky – bez ohledu na počasí. I v dešti, mrazu či nepříjemném vichru. Občas budete muset sáhnout hlouběji do peněženky – nejen při pravidelném očkování, ale někdy může i pes onemocnět nebo se zranit. A s tím vším musíte počítat ne po dobu pár (4-5) let, ale minimálně 10 a více let. Neodradilo vás to? Výborně, další řádky jsou tu proto, aby vám ukázaly, že život se psem je mnohdy psina, že je krásné, když si člověk a pes spolu rozumí a že všechny ty starosti popsané výše jsou nic ve srovnání s tím, co všechno člověku život se psem přináší pozitivního 

Tak, a je to tady. Den D, kdy si pojedeme pro to malé roztomilé něco. Doma máme nachystaný pelíšek, nějakou tu hračku a krmivo pro štěňátko. Hlavou nám ale nejspíš lítají myšlenky typu „zvládnu ho vychovat?“, „kdy začít s výcvikem?“, „měl/a bych mu nechat dětství, ať si užije?“ a mnoho dalších.

Ať si to srovnáme hned na začátku – pes pro svůj život žádný výcvik nepotřebuje. ALE!!!! Žijeme ve společnosti lidí, psů a dalších zvířat a aby takové společné soužití – a nejen na úrovni naší domácnosti, ale především i v kontaktu s „cizími“ – fungovalo, je třeba dodržovat nějaká pravidla společenského chování. A to platí i pro pejsky. Říkám tomu VÝCHOVA.

Co do takové výchovy štěňátka patří?

• Přivolání – tzn. pes umí přijít ke mně, když ho zavolám – a to nejen doma či na zahradě, ale i v parku, nechá se odvolat od cizího psa, od kočky, od zajíce na poli, od nalezeného rohlíku na zemi, ….

• Volná chůze na vodítku – a nebojte, neznamená to dril, kdy pes musí šlapat člověku u nohy jako na cvičáku. Znamená to, že když je pes na vodítku, netahá na něm jako šílený, ale naopak umí chodit na volném vodítku v takovém okruhu kolem mě, nakolik mu to délka vodítka dovoluje.

• Nevrhání se na lidi či ostatní psy – aneb správné společenské návyky, jako neskákání na lidi, neutíkání za každým psem, kterého potkáme, nehonění běžců či cyklistů, atd.

• Ignorování jídla – např. nekradení jídla z ruky, ze stolu, z batohu, ignorování jídla, které najdeme venku na procházce, atd.

Klidně bychom mohli přidat další položky, jako např. neskákání na gauč nebo do postele, ale vzhledem k tomu, že tohle je záležitost každého člověka, co doma svému pejskovi dovolí, nebudeme to v tuto chvíli dále rozebírat.

Než se pustíme do vysvětlování, jak na to, je třeba si připomenout ještě jednu důležitou věc, a tou je výchova psovoda (neboli člověka, který psa provází). Ta má taky svá pravidla:

• Uklízení výkalů po pejskovi – ve městě vždy a všude, i když se nikdo nekouká. Nikdo z nás – ani pejskaři - si přece nechce domů přinést na podrážce nějaký „dáreček“. Takže v obydlených oblastech máme s sebou vždy dostatek sáčků a sbíráme a uklízíme, nejen z chodníků, ale i z udržovaných ploch zeleně, atd. Pohybujeme-li se v přírodě, tak ke slušně vychovanému pejskaři patří to, že pokud jeho pes vykoná potřebu na turistické cestě nebo pěšině, vezme klacek a danou „záležitost“ odhrne do křoví.

• Ne každému připadá náš pes tak skvělý a roztomilý jako nám – dokonce existují lidé, kteří se psů bojí - a to znamená, že svého psa nenechám obtěžovat cizí lidi nebo psy, kteří si o kontakt s mým psem přímo neřeknou, nenecháme ho na procházkách štěkat na psy za plotem, apod.

• Nenecháváme našeho psa dlouhodobě štěkat nebo výt – v bytě ani na zahradě, už vůbec ne uvázaného např. před obchodem.

To by na začátek mohlo stačit  A teď si pojďme říct, jak na přivolání.

PŘIVOLÁNÍ

S malým štěňátkem je cvičení přivolání to nejjednodušší a nejlepší. Štěňátko nás totiž považuje za skvělé a samo od sebe nás následuje. To je potřeba od začátku upevňovat a posilovat. Čím víc štěňátku ukážeme, že u nás je nejlépe, že jedině s námi je ta největší zábava na světě a jen u nás dostane ty nejlepší mlsky, máme na celý život vyhráno. Proto každou pozornost štěňátka vůči naší osobě odměňujeme – naší pozorností, pohlazením či podrbáním, ideálně hrou a venku, kde má štěňátko rušivé vjemy, také chutnou odměnou. Učíme štěňátko reagovat na své jméno – vyslovíme jméno, např. „Ťapko“ a když se na nás štěňátko otočí, okamžitě ho odměníme. Nechodíme s odměnou štěňátku naproti, ale necháme ho si pro odměnu dojít k nám. A když k mlsce přidáme hru s oblíbenou hračkou, upevníme tím ochotu štěňátka k nám přicházet. V zápalu hry se můžeme z ničeho nic rozběhnout pryč a na štěňátko přitom volat „Ťapko, Ťapko“ – psi si velmi rádi hrají na honěnou! Jakmile štěňátko vystřelí za námi, okamžitě ho opět odměníme!!!

Jsme-li na štěňátko aspoň dva, můžeme si s ním hrát hru „ping-pong“, kdy se postavíme kousek od sebe (na začátek stačí cca 3-4m) a štěňátko na střídačku přivolává jeden (a hned odměňuje), následně štěně přidrží za obojek nebo za postroj a počká, až si ho zavolá druhý člověk. Jakmile štěňátko na zavolání zareaguje tím, že na obojku/postroji zatáhne či poskočí dopředu, okamžitě ho pustíme a necháme běžet. Volající ho opět hodně odmění, pohraje si s ním a teď ho naopak přidrží druhý člověk a opět volá ten první. Takhle to můžeme prostřídat tolikrát, kolikrát nás to bude bavit, ale minimálně 3-4x.

Aby se nám nestalo, že se štěňátko nebude chtít nechat chytit za obojek nebo postroj a bude nám před rukou uskakovat, po každém chycení ho odměníme pamlskem.

POZOR! Nikdy na štěňátko nevoláme ve chvíli, kdy je zaměstnáno něčím velice zajímavým a nevnímá. V takový moment si pro něj dojdeme, oslovíme ho, chytíme za obojek/postroj a odměníme. Jakmile nám svou pozornost začne věnovat, můžeme zkusit popoběhnout pryč a volat ho za sebou – rozběhne-li se hned za námi, zaslouží si obří odměnu a velikou radost z naší strany.

VOLNÁ CHŮZE NA VODÍTKU

Stejně jako přivolání bude i vodítko provázet našeho pejska po celý jeho život. Proto se bude hodit, když ani pes ani jeho majitel nebudou mít z vodítka a společných procházek trauma a vodítko pro ně nebude strašák, ani trest, ale naopak pouto, které především v blízkosti rušné dopravy zajistí našemu pejskovi bezpečí.

Na každou vycházku – byť jen krátkou – si s sebou vezmeme dostatek drobných pamlsků. Je dobré štěněti pamlsky hned z kraje ukázat, abychom získali jeho pozornost. Volná chůze na vodítku má vlastně dvě jednoduchá pravidla:

1. Pozornost psa vůči člověku je třeba upevňovat odměnou (nejlépe pamlskem)

2. Pohyb vpřed je jen a pouze na volném vodítku (ne na nataženém)

První dny budeme na vodítku odměňovat štěně pokaždé, když nám bude věnovat svou pozornost, tzn. když se na nás podívá – odměníme to (a stejně jako u přivolání platí, že nejdeme s odměnou štěněti naproti, ale štěně si pro odměnu přijde samo), když k nám náhodně přijde samo – odměníme to. Když takto budeme štěně odměňovat několik dní procházku co procházku, posílíme si své postavení v očích pejska.

Druhý bod může být v praxi trošku obtížnější, ale budeme-li důslední, brzy si ho zautomatizujeme stejně jako např. řazení rychlosti při řízení auta. Ve chvíli, kdy štěňátko na vodítku vyběhne dopředu tak, že vodítko natáhne, prostě se zastavíme a počkáme. S vodítkem necukáme ani nehýbeme rukou tak, aby se vodítko prověsilo, protože ten, kdo musí vodítko aktivně povolit, je pes, ne člověk. V duchu můžeme počítat pomalu do tří. Většinou štěně zareaguje už na samotné zastavení tím, že se po nás otočí s výrazem „co to je? Proč stojíš“? a to je příležitost pro bod jedna, tudíž pro odměnu. Pejska pochválíme, můžeme si k němu dřepnou a jakmile k nám dojde, okamžitě odměníme. Vstaneme a jdeme dál. V podstatě můžeme v ruce držet jenom konec vodítka, tak, aby mělo štěně stále stejnou délku k pohybu a mohlo se tak naučit, kde je vlastně ona hranice. Jen hlídáme, ať se vodítko pejskovi neplete pod nohy – stačí ruku s vodítkem přizvednout, když je štěně v naší blízkosti.

Pokud štěně na naše zastavení nezareaguje ani po několika vteřinách (cca po 5s), tak na něj zkusíme zavolat – a když se otočí, celý postup je stejný jak je popsáno výše. Může se stát, že potkáme něco tak zajímavého, že ani zavolání na štěně nám nebude stačit. V takovou chvíli štěně odvedeme mírným tahem za vodítko (nebo ho odneseme) do vzdálenosti, ve které bude schopné nám svou pozornost opět věnovat. A příště si na podobnou situaci dáme pozor a budeme štěněcí pozornost vyžadovat o dost dříve, než k zajímavému objektu dojdeme. Je-li to něco, k čemu můžeme našeho prcka pustit (psí kamarád na hraní, zajímavý klacek, apod.), můžeme toho využít jako odměnu. Jakmile nám štěňátko bude věnovat svou pozornost, pochválíme ho a pustíme ho prozkoumat to, co ho tolik zajímalo.

Co nás čeká příště?

Povíme si něco o odměnách, proč je používat, co všechno odměnou může (a nemusí) být a jak to vše využít ve svůj prospěch. Představíme si další hru, která nám pomůže s tím, aby pejsek nesežral všechno, na co narazí či se na nás po příchodu z práce bezhlavě nevrhal.

Období růstu je nejdůležitější etapou v životě psa. Ke zdravému vývoji štěněte je třeba, aby denní krmná dávka pokrývala potřeby organismu jak z hlediska optimálního obsahu a kvality živin, vitamínů a stopových prvků, tak z hlediska obsažené energie.

Štěňata mají vysoké nároky na výživu plynoucí z potřeb rychle rostoucího organismu, jejich metabolismus je rychlý a nároky na přijatou energii vyšší než u stejně vážících dospělých psů. Proto receptury formulované pro časné období růstu štěněte musí mít také přiměřeně vysoký obsah energie.

Výživa nemá vliv jen na fyzický stav psa, výrazně ovlivňuje i jeho psychický vývoj a stav, temperament a chování. Štěně trpící nutričně chudou stravou, tedy vlastně štěně hladové navzdory plné misce, štěně s růstovými problémy doprovázenými bolestí, plynoucími z neadekvátně sestavené krmné dávky, je také štěnětem, které se hůře vychovává a které si následky z takto nepříznivého startu do života může nést celý život.

Jak je škodlivá nutričně chudá strava, je škodlivé i překrmení, ať už v důsledku vysoké dávky, příliš koncentrované receptury krmiva zejména stran bílkovin a tuků nebo pro nerovnováhu v obsahu vápníku a fosforu.

Konzumace řady krmiv na trhu často vede k poruchám růstu kostí, špatnému trávení, hmotnosti štěněte nepřiměřeně vysoké věku.

Naproti tomu krmiva, která myslí více na vašeho psa a méně na svoji kapsu, krmiva, která nepoužívají nutričně chudé suroviny a deficitně formulované receptury, stejně jako se neuchylují k matení majitelů a chovatelů navozením enormního růstu štěněte (často v duchu „po nás potopa“, kdy osmiměsíční junior velkého plemene neudělá krok bez bolesti) provedou vaše štěně obdobím růstu bezpečně a spolehlivě.

Tím spíše, že takto důvěryhodná krmiva obvykle nad rámec základních živin poskytují vašemu psovi výživu reflektující přirozeně pestrý způsob stravy.

• Můžete tak v misce vašeho psa střídat druhy masa…
• Můžete omezit množství obilovin
• Můžete se vyhnout pro šelmu nepřirozeným rostlinným olejům
• Můžete v každé denní porci nabídnout škálu přírodních nutraceutik, vesměs extraktů z ovoce a bylin, majících stejné účinky jako léčiva, ale bez vedlejších efektů a často účinnějších
• Můžete se vyhnout zatížení organismu nehodnotnými živinami, surovinami kontaminovanými nežádoucími látkami a konečně i chemickými konzervanty.

Zkrátka, pečlivou, informovanou a na komerci nezávislou, svobodnou volbou krmiva, můžete výrazně ovlivnit život svého psa. Není druhý takový způsob, než je výživa, kromě vašeho času a energie věnované budování hodnotného a fungujícího vztahu se psem. Bez poctivé výživy ovšem i sebelépe naplánovaný společně prožitý volný čas může být časem stráveným v čekárně veterinární ordinace. A kruh se uzavírá veterinárním krmivem, které nemusí patřit zrovna k těm, které nazýváme nutričně hodnotnými.

Štěně vyžaduje stravu poskytující optimální hladinu kvalitních bílkovin, tuků, škrobů, vlákniny, vitamínů a minerálů. Sice můžeme každou živinu vnímat zvlášť, ale je důležité si uvědomit, že krmivo je tráveno jako celek a významnou roli hraje kvalita zdrojových surovin, jednotlivých živin i obsažená energie.

Pro jednoduchost, sója obsahuje více bílkovin než maso, ale jejich stravitelnost a aminokyselinové spektrum jsou pro psa mnohem méně příznivé. Játra psa tak musí zpracovat mnohem více nehodnotných bílkovin, než pokud by šlo o bílkoviny z čistého masa, aby byla pokryta potřeba organismu. Bílkoviny pocházející z kafilerního odpadu skrytého za termín “hydrolyzované živočišné bílkoviny” sice nesou potřebné stavební kameny pro bílkoviny tělu vlastní, jsou ale jako suroviny nízkého řádu zároveň nositeli pravděpodobné kontaminace krmiva hormony, antibiotiky a podobně. Rostlinný olej obsahuje sice potřebné omega-kyseliny, ale pro část psí populace v neaktivní formě a jako zdroj energie také nemůže kontkurovat kuřecímu nebo rybímu tuku...

A nejde jen o kvalitu, jde i o vzájemný poměr surovin . Bílkoviny živočišného původu by měly vysoce převyšovat bílkoviny rostlinného původu v krmivu. Uvědomte si, že živočišné bílkoviny z kvalitního, čistého masa, tvoří u důvěryhodných značek kolem 75% obsahu bílkovin. U komerčních značek je tomu přesně naopak a i hůře ve prospěch bílkovin rostlinných.

Ale zpět k výživě štěněte. Arden Grange Weaning/ Puppy a Puppy/ Junior (pro malá a střední plemena psů) jsou recepturami s vysokou náloží energie zohledňující ještě ne plně výkonný zažívací trakt těchto štěňat a zároveň jejich vysoké nároky na příjem energie. Při sestavování těchto receptur bylo přihlíženo i ke zvýšené citlivosti zažívacího traktu malých a středních plemen v tomto období vývoje. Zařazeny byly proto suroviny vysoce stravitelné, šetrné k zažívacímu traktu, usnadňující vstřebávání živin do krve.

Arden Grange Weaning/ Puppy , Puppy /Junior and Puppy/ Junior Large Breed obsahují čerstvé kuřecí maso, prémiovou kuřecí moučku a vejce – zdroje bílkovin vysoké biologické hodnoty, velmi chutné, snadno stravitelné a metabolizovatelné. Hladiny minerálů a stopových prvků jsou vyrovnány tak, aby příznivě podporovaly všechny metabolické procesy během růstu, jsou obsažena prebiotika, nukleotidy a mocné přírodní buněčné antioxidanty. To vše společně příznivě působí na trávení, růst a vývoj organismu včetně důrazné podpory vývoje imunitního systému. Pamatujte, že nutričně chudá a/nebo kontaminovaná strava je podezírána jako hlavní příčina řady chorob snižujících kvalitu života nebo zkracujících jeho délku a imunitní složka je přítomna prakticky všude.

Puppy/ Junior Large Breed je recepturou pro štěňata velkých a obřích plemen, jako prevence růstových obtíží plynoucích z nepoměru mezi vývojem opěrné a svalové soustavy při bouřlivém růstu je zde snížen obsah energie.

Každá receptura Arden Grange určená štěňatům zohledňuje proměnlivé potřeby vyvíjejícího se organismu. Váha štěňat například německého ovčáka, se za první rok života znásobí až 90x od porodu. Po celou dobu vývoje je třeba přivádět živiny tak, aby vývoj probíhal v té míře, jak je geneticky dáno, ne přehnaně ani “podtrženě”.

Štěně v druhé polovině prvního roku života by mělo být krmeno zásadně pouze do štíhlé kondice, čím větší plemeno v dospělosti je, tím důsledněji. Rovnoměrného růstu je třeba dosáhnout přiměřeným a kontrolovaným přívodem energie, bílkovin a tuků, ovšem za předpokladu vysoce kvalitních zdrojů živin. Poměr vápníku a fosforu, tolik diskutovaný mezi chovateli, je až na druhém místě hodným vaší pozornosti. Je daný zákonem, tedy i naprosto nehodnotné krmivo bude tento poměr mít v pořádku. Co bude chybět, budou kvalitní bílkoviny a tuk, co bude přebývat, bude možná energie, určitě obiloviny a často chemie. Samozřejmě, že hladiny vápníku a fosforu jsou u Arden Grange vybalancovány s cílem zajistit růst štěňat všech plemen i z tohoto hlediska bezproblémově. Praktické zkušenosti u chovatelů i těch nejhmotnějších plemen to potvrzují.

Víme, že záleží na vaší důvěře, ale žádné následující varování není zbytečně opakováno – nepřidávejte prosím štěňatům žádné prepearáty obsahující vápník, nezařazujte do výživy mléčné výrobky či maso, tímto způson jen rozvracíte spolehlivě nastavenou rovnováhu v předpokládané krmné dávce. Uvažte, že každých 100g granulí Arden Grange obsahuje minimálně 130 gramů čerstvého masa a cca 1400 mg vápníku. O toto množství psa ochudíte, pokud denní krmnou dávku granulí snížíte a nahradíte ¨například 100 gramy jogurtu (= cca 120 mg vápníku). Přídavek masa, pokud se bez něj meumíte obejít ve sve mysli, by neměl být nikdy vyšší než 20% krmné dávky, u štěňat v období největšího růstu ještě méně.

V Arden Grange je pro kvalitu opěrné soustavy navíc přítomen i dobře vstřebatelný vitamín D3, glukosamin, chondroitin a MSM.

Řada vás, majitelů štěňátek, se často ptá, kdy je vhodná doba změnit štěněcí recepturu za recepturu určenou dospělým jedincům . Radíme uskutečnit tuto změnu vždy postupně s ohledem na zažívací trakt a změnu surovin, hodnot živin a velikost krmné dávky. Čas na změnu je obecně řečeno tehdy, kdy štěně dosáhne předpokládané kohoutkové výšky. Jde ovšem o opravdu velmi obecné hledisko, důležité je především sledovat vývoj štěněte individuálně. Jiný přístup bude vhodný u trpasličích plemen, která mohou na štěněcí receptuře „zůstat“ po celý mladý věk, obří plemena mohou vyžadovat změnu již záhy po prvním půl roce života.

Pokud byste se rádi poradili ohledně výživy vašeho štěňátka, neváhejte nás kontaktovat, jsme si vědomi, že jde o téma odborně náročné a rádi vás obdobím  růstu štěněte provedeme, rádi vás zkontaktujeme se zkušenými chovateli plemene se zkušenostmi s Arden Grange.